Pochod Praha Prčice 2019

Psal se konec května roku 2019 a to znamenalo jediné že se blíží pochod Praha-Prčice. Jelikož jsem od Plzně a můj kolega a kamarád pochází ze Sedlčan ve středních čechách tak mne informoval že se letos jde opět pochod do Prčic, neváhal jsem ani minutu a sděloval mu ať se mnou počítá a že vyrazíme, dále s námi šel ještě jeden kolega Jirka a můj bratr Lukáš. Tento pochod jsme šli již v roce 2018 kdy to byla moje premiéra a moc se mi to líbilo, bylo to něco nového, člověk se vyvětral poznal novou krajinu dal řeč s kamarády a bylo to moc fajn. 

Tak jsme tedy vyrazili, cestou jsem v Plasích vyzvedl kamaráda Jirku, v Plzni bratra Lukáše a v této sestavě jsme vyrazily do Sedlčan, kde na nás čekal kamarád Pavel. Po našem příjezdu jsme si zkontrolovali batohy, vybavení jídlo pití, dali krátkou řeč a za pomalé chůze jsme šli k místnímu gymnáziu, kde byl start naší trasy, na místě jsme dostali mapku trasy a pomalým krokem vyrazily na naši výpravu, účast byla celkem hojná, Sedlčany v tuto chvíli ožily a vypadalo to spíš jako v centru našeho hlavního města kde se schází turisti z celého světa. Následoval pomalý přesun přes město a už jsme byli v přírodě a šli směr na Vysoký Chlumec. Již z dálky nás hypnotizoval hrad který se zde nachází, byli jsme jak námořníci kteří vidí svůj maják. Avšak přístav to pro nás ještě ani zdaleka nebyl, v Chlumci se nachází menší ale malebný skanzen ale na jeho prohlídku nebyl čas, rozhodně je to krásné místo a nedivým se naším předkům, že si pro své bydlení vybrali právě tohle místo. V místní hasičárně si dáme pivko a něco málo k snědku na naši další cestu, chvilku si odpočineme a jdeme dál. V tuto chvíli máme za sebou nějakých sedm kilometrů, nohy nebolí nálada je fajn plní sil a odhodlání vyrážíme dál. Naše trasa vede chvíli po asfaltový cestě, z čehož nejsme moc nadšeni ale za nedlouho jsme zase na lesní cestě a jdeme na další záchytný bod, kde se dostane razítko do mapky aby bylo v cíli vidět že jsme šli skutečně danou trasu a nikde si to nezkrátily. V další vesničce se situace opakuje, pivko na doplnění tekutin a jde se opět dál, ono se to nezdá ale 30 kilometrů je něco jiného než to jet autem, je to fajn zážitek v prima partě kamarádů. 

Na tuto výpravu jsem si sebou vzal kompaktní fotoaparát abych se nemusel nosit s velikou zrcadlovkou, přeci jen v batohu má nyní přednost oblečení kdyby se nám pokazilo počasí před těžkými objektivy. Do galerie vkládám pár fotek pořízených právě z této výpravy, nemít sebou foťák tak asi tenhle příběh nikdy nevznikne. Úspěšně a ve zdraví jsme dorazily do cíle, kde jsme dostali jako odměnu tatranku a plastový přívěsek botičky jako upomínku, že jsme absolvovali tuhle vycházku. Rozhodně všem kteří můžou doporučuji tuto akci, člověk si to užije, pozná nová místa dá řeč s kamarády a ve finále dostane i nějakou tu dobrotu na zub, už se těším na další rok.