Národní park Podyjí 2019

Národní park Podyjí, tak zněl název naší další akce na který nás přivedl kamarád Lukáš, který to tam zná jak svoje boty. Sestava byla stejná jako posledně, Maruška jede se mnou ze západních čech a kluci z asijské části (moravy) jak jsme si říkaly se k nám připojí, nebo spíše mi k nim. Vyrazili jsme brzo ráno, cestou jsme chtěli stihnout svítání na zřícenině Vrškamýk. To se nám nakonec povedlo ale sluníčko se nám  téměř neukázalo, jen na chvilku a hned se zase schovalo za mraky. Vůbec nám to nevadí a jedeme dál přímý směr na moravu, cestou děláme menší pauzu na místní malé autobusové zastávce dáme si něco rychlého k snědku, co jsme si doma připravili a valíme na sraz s kluky.  

Jelikož jsme byli moc rychlí a kluci ještě nebyli připraveni, tak jsme si dali menší zajížďku k Vranovskému zámku, nebyli jsme přímo u zámku ale jen jsme sjeli pár serpentin do údolí, pokochali se zámkem a opět se vraceli na místo kde jsme se měli sejít. Cestou nás upoutal větrný mlýn Lesná kde se nacházela i restaurace, neváhali jsme ani chvilku a jelikož jsme měli čas šli jsme si dát něco dobrého k jídlu ikdyž jsme měli nějaké jídlo z domova, přeci jen teplé jídlo je teplé jídlo. Seděli jsme venku, sluníčko začínalo pořádně pálit a dávalo nám najevo, že ráno když spalo tak si pouze šetřilo síly na odpoledne. Cesta netrvala dlouho a dorazily jsme na místo srazu do obce Čížov. Na kraji vesnice se rozkládá menší parkoviště a nedaleko něj se nachází menší přístřešek. Bylo rozhodnuto, zde strávíme dnešní noc. Předtím si sbalíme svých pár švestek a vyrážíme obcí až k jejímu konci kde se nachází pohraniční zátarasy. Pozůstatky státní hranice mezi ČSSR a Rakouskem, ovšem samotná hranice se nachází vzdušnou čarou až za dva kilometry, kterou tvoří řeka Dyje. V dnešní době se zde nachází drátěný plot a opodál je takzvaná špačkárna, vysoká strážní věž ze které příslušníci pohraniční stráže střežily okolí aby nedocházelo k překročení hranic do Rakouska. Nyní se přesouváme k Hardeggské vyhlídce, ze které je krásný výhled na stejnojmenný hrad v Rakousku. Společně s Lukášem a Maruškou jsme sešli až dolů k řece, přešli most a rázem jsme byli v Rakousku, udělalo se zde pár fotek u splavu, kde nějaký pán rybařil na řece. Vydali jsme se zpět na vyhlídku, kde na nás čekal Milan a sbíral síly na blížící se večer. 

Večer je tady, začíná se pomalu stmívat, zkoušíme fotit noční hrad a do toho nás pod vyhlídkou začínají okupovat divoká prasata, slyšíme funění a dupot těchto zvířat. Děláme si z Marušky chvíli srandu, že tady to bude krásná romantická noc u hradu ale spát tady nebudeme, jen žertujeme nikomu z nás by to příjemný nebylo. Vydáváme se zpět na parkoviště do Čížova. Před vesnicí se zastavujeme pod špačkárnou a zkoušíme nějaké noční fotky oblohy s touto vysokou a dominantní stavbou. Začíná lehce mrholit a tak se přesouváme na parkoviště pod přístřešek kde si dáme něco dobrého na zub z našich zásob. Pomalu ale jistě si připravujeme spaní na dnešní noc. Ano hádáte správně, budeme spát vedle přístřešku u našich aut jako obvykle jen pod širým nebem. Noc je klidná, mrholení ustalo a koukáme na hvězdy a říkáme si jak jsou asi daleko a kolik jich tam tak může být. Vzhledem k tomu že se zde nenachází téměř žádný světelný smog, tak jsou jich vidět tisíce. 

Je ráno druhého dne, dáváme si menší snídani pečivo a kávu, pro neřidiče je v nabídce i rum ale po ránu nikdo nemá chuť, večer nám na zahřátí stačil. Dnešní den začínáme přejezdem do vesničky Hnanice, kde se chystáme zajít na vyhlídku devět mlýnů, je zde krásný pohled na meandry řeky Dyje a asi nejznámější vinici v Čechách - Šobes. Je to jedna z nejstarších a nejlepších vinic v evropě, údajně tuto vinici založily již římští legionáři a z této vinice putovalo víno na stoly českých králů a knížat, ale také na císařské stoly ve Vídni. Jsme tady sami, je tu celkem větrno ale příjemně nato že je ještě dopoledne. Uděláme pár fotek, projdeme se po okolí a děláme přesun do nedalekých Popic odkud se chystáme na vyhlídku Sealsfieldův kámen. Parkujeme jak jinak než u nějaké vinice, sbalíme si batohy tašky a stoupáme, zatím jen mírně, než se přijde do lesa, tady začíná to pravé dobrodružství. Je mokro cesta samý kořen s krosnou na zádech je to trošku náročnější akce. Nicméně netrvá to dlouho a už jsme až nahoře. Krajina se do široka otevře a naskytne se nám nádherný výhled na meandry řeky Dyje a její hluboké údolí, ne nadarmo je to jedna z nejkrásnějších vyhlídek Národního parku Podyjí. Už je pozdější odpoledne a blíží se večer, balíme svých pár švestek, vracíme se zpátky na parkoviště a musíme vymyslet nějaký místo na přespání, ikdyž tady by to nebylo vůbec špatný ale jelikož se nacházíme v první zóně národního parku, tak to nechceme riskovat. Nepamatuji si přesně jak jsme se sem dostali ale další noc jsme strávili u Hnanického rybníka, jak jinak než pod širým nebem, v obci byl klid jen od rybníka se ozývalo kuňkání žab a cvrkot cvrčků, taková byla pohádka na naši dobrou noc.

Třetí den jsme zakončily koupáním a odpočinkem v Mašovickém lomu, kde byla sice hlava na hlavě ale místo jsme si našli. Chvíli jsme rekapitulovaly tento víkend, bavili se o všem možném i nemožném a domlouvali další akci na vysočině. Brzy odpoledne jsme se rozloučili a plní zážitků jeli do svých domovů podívat se jestli se vůbec nějaké fotky povedli.