Expedice Bílé Karpaty

Výlet do Bílých Karpat, na který jsem se moc těšil napadl Milana který je rozený moravák, už od počátku nápadu jsem věděl že se této akce chci účastnit a udělám si výlet. V Karpatech jsem nikdy nebyl, je to přeci trošku z ruky a od Plzně to není zrovna blízko, tento nápad sdílela i  Maruška, která bydlí v sousední vesnici. Přípravy byli ve velkém stylu, krosna, teplý spacák, termoska na kávu a snad polovina mého šatníku. 

Byť se to nezdá na tenhle výlet jsem vyrazil pouze s kompaktem, který jsem si před nedávnem pořídil a chtěl jsem jej otestovat, zrcadlovka tak zůstala doma. Upřímně řečeno, vůbec nevím kam bych ji dal. Byl to přeci jeden z prvních "větších" výletů kdy člověk potřeboval vychytat co sebou ještě má brát a co už má zůstat doma. Batoh vážil snad 20 kilogramů, přesto že se pomalu blížilo léto, měl jsem sebou i teplé oblečení, co kdyby náhodou. Přesun přes republiku byl celkem hladký, vyjížděli jsme kolem druhé hodiny ranní, protože cestou jsme chtěli zavítat na zříceninu hradu Zubštejn a vyfotit si jej s východem slunce, což jsme nakonec stihly a povedlo se nám to. Ještě jsme se zastavily ve Vítochově u kostela svatého Michaela, tato stavba je celkem "miniaturní" oproti kostelům jako takovým, nachází se na klidném místě poblíž stejnojmenné vesničky. Cesta dál pokračovala až do moravské metropole Brna kde jsme vyzvedli kamaráda Lukáše. Chvilku jsme se hledali protože člověk to tam tolik nezná ale našli jsme se a poté jsme už pádily směr Karpaty, cestou se k nám přidal víše zmiňovaný Milan, který tuhle akci vymyslel a dvěma auty jsme jeli k obci Strání kde jsem před ní odbočily vpravo, chvilku jsme jeli po lesní cestě na místní parkoviště, kde jsme nechali své plechové miláčky. 

Na parkovišti se nachází menší domeček a přístřešek s lavičkami na odpočinutí. Dali jsme něco malého k snědku postupně jsme se trošku seznámili, jelikož já Lukáše ještě neznal. Je to fajn kluk akorát se podivoval s čím to vlastně na tuhle expedici jedu. Myslel tím můj Fujifilm X100f. Na chvilku mi zamrzelo že nemám svého Pentaxe a doufal jsem že si mi nějaké ty záběry a panoramata povedou a nebudu litovat. Bral jsem to jako takovou výzvu byť to nemá zoom pouze pevné ohnisko, tak jsem se musel přizpůsobovat ale řeknu vám, že na nějaké momentky to stačí úplně bohatě. Řekl bych že svoji kvalitou fotografií je na úrovni zrcadlovky, na váze ho nepoznáte a pokud nepotřebujete zoomovat tak je to skvělá volba. 

Po dlouhém a strmém stoupání na vrchol Velké Javořiny (970m) nevyššího vrcholu Bílých Karpat se nám otevřel nádherný výhled do širokého okolí. Počasí nám přálo, foukal mírný vítr ale nic co by nám po tom výstupu vadilo, spíše naopak, byli jsme rádi, že nás něco po takovém výkonu ochladí.  po pár desítkách minut kdy jsme si tady prošli okolí jsme hledali nějaké místo v závětří na přespání, nejdříve jsme šli k vrcholu Durda ale asi po kilometru jsme to vzdali a vrátili jsme se zpátky k Javořině. Já si s ní chtěl zkusit nějakou noční fotku. 

Tábor jsme rozdělali na mírném svahu těsně pod vrcholem v zákrytu menšího křoví, kde se nám otetvíral pohled na Slovenskou stranu, v dáli byli vidět velké hory, do dneška nevím jestli to byli Vysoké Tatry.  Nedaleko nás byli "ubytováni" dva cyklisti pod stanem, jen my 4 a dva kolegové na kolech, všude bylo absolutní ticho, v údolí svítily světýlka a my si říkali co to asi je za vesničky a města. Noc byla klidná a trošku chladivá ale nikdo z nás s tím neměl problém, občas kolem nás něco prošlo nevěděli jsme co to může být ale ráno jsme to zjistily - ježek, tak malý živočich a dokáže tak dupat. Před svítáním jsme se začali postupně vzbouzet. Ještě než vyjde sluníčko, uvařila se káva, dala se snídaně v trávě a to doslova. Nějaká ta fotka se pořídila a všichni jsme byli spokojení, tento víkend jsme si užily. Rozhodně doporučuji se sem podívat, ten výstup zato stojí a člověk vidí že i na druhý straně u bratrů Slováků je krásně, pro mně to byl o to silnější zážitek že moje cesta sem byla daleká a nikdy jsem tu ještě nebyl, určitě plánuji ještě se sem vrátit a zavzpomínat.