Dolní Morava - Sky Bridge 721

Dnešní výlet za dobrodružstvím vybrala moje partnerka Kája byl do malé vesničky v pohoří Králického Sněžníku, kde je v posledních letech celkem živo a tato vesnička nyní začíná být turisticky atraktivní.  Nás sem přivedla Káji myšlenka, zkusit si přejít nejdelší vysutou lávku na světě, která měří 721 metrů. Podotýkám že moje přítelkyně se bojí výšek a tohle byla čistě její iniciativa aby tuto zábranu prekonala a přestala se bát.

Tak jsme tedy vyrazili, jen já a ona. O synka se dočasně postarala babička s dědečkem bez pochyby o něj bylo vzorně postaráno. Ovšem pro nás to byl celkem nezvyk, většinou sedí vedle mně v autosedačce a najednou jsem tam místo něj měl parťáka se kterým můžu diskutovat a bavit se, bylo to pro nás oba takové nezvyklé, člověk má pořád tendenci hlídat a starat se. Byl to pro oba takový nezvyk mít o něco víc svobody a nic moc neřešit, dalo by se na to snadno zvyknout :). Dojeli jsme na místo, zaparkovali jsme u místního hotelu Terezka kde jsem tušil, že by jsme po naší akci poobědvali.  Jelikož jsme měli vstupenky koupeny předem přes internet tak nejdříve jsme se dívali, kam že to vlastně máme jít, po menším čtení v mapě jsme se dozvěděli, že naše lanovka není přímo u parkoviště ale asi ještě kilometr vzdálená. Tak jsme tedy vyšli, vzali si sebou jen to nejnutnější, takže u mně to byl foťák přes rameno, Kája ta si ke mně odložila doklady aby sebou nemusela nic nosit a šli jsme vstříc kopci, který by nás měl dovést až k lanovce. Cestou potkáváme bagry, kteří stavějí nová parkoviště aby byl pro turisty dostatek místa, zatím je to tady všechno ještě v plenkách, nicméně už jsme téměř u lanovky a v její blízkosti stojí obrovský betonový kolos a z cedule která je v jeho blízkosti se dozvídáme, že je to hotel Vista. 

Neleníme, jelikož vstupenky jsou na určený čas a jdeme na lanovku, zde je to moje premiéra mít předem připravený QR kód v mobilu a ten mobil zasunout do vstupní branky. A ejhle funguje to, branka se pootočila a my jsme mohli vejít na lanovku. V tuto chvíli začínají pro Káju noční můry, jelikož je lanovka otevřená a jsme volně v prostoru tak se křečovitě drží zábrany před námi a já si to užívám, líbí se mi jak stoupáme a postupně se nám objevují místní panoramata a že je to opravdu krása, všude jen samé lesy divočina a nedotčená příroda. Během asi pěti minut jízdy jsme se dostali až na vrchol, minutku než se zorientujeme a jdeme rovnou na věc na vysutou lávku Sky Bridge 721. Jak jsem říkal, strčíme mobil do turniketu a jsme vpuštěni. Před námi se objeví dlouhý téměř nekončící "chodník" s vyditelným  propadlištěm uprostřed, je to jako dlouhá šňůra která svoji délkou je uprostřed propadlá. Necháváme si od přicházejících turistů udělat společnou památeční fotku a na oplátku se od nás také nechají vyfotit, necháme je jít před námi a jdeme na věc. Po Káji prvních krocích už vím že to zvládne, jen místní poryv větru dělá své, most se vychyluje přibližně o 40 centimetrů sem a tam, tak jsme zároveň jako na houpačce ale nevadí mi to. Kája nato má ale trošku jiný názor, zkouším ji fotit foťákem ale tady mám i já trošku problémy s rovnováhou abych mohl zaostřit. Přirovnal bych to k tomu když máte dvě promile v krvi a chcete jít rovně. Tak jsme se chytli za ruce a šli spolu, nevím proč ale Kája pořád měla potřebu čistit jim tam zábradlí, dle jejích slov bylo špinavý, no nevadí alespoň je vidět jak je to fajn v pohodě holka a že ji nevadí vyčistit i něco co ji vlastně nepatří. Pořizujeme selfíčka na památku a fotím spíše jen z mobilu. Nějak rychle mi to uteklo a jsme na konci, ani bych neřekl, že to má více jak sedm set metrů. Jelikož je most jednosměrný tak se musí zpátky po zelené turistický značce s názvem most času. Cestou míjíme informativní tabule a řopík který zde postavily naši předci pro obranu státu. Je to krásná rovinatá procházka s upravenou cestou po vrstevnici, takže se zde nenachází žádný kopec, jen od mostu je chvilkové stoupání ale je úplně zanedbatelné v poměru celé této stezky. Cestou je vidět lávka z mnoha míst, říkám si, že když jsme po ni před chvílí šli tak se mi to tak nezdálo že je to taková výška, lidi jsou na ni jak mravenečci chodící po klacíku. 

Jelikož jsme nelenili a když už jsme tady, tak jsme si pořídily i vstupenky na stezku v oblacích, která se nachází taktéž v těsné blízkosti lanovky. Jelikož jsem na několika stezkách již byl tak pro mně to nebylo nic nového, počasí nám přeje a čím víc jsem výš, tím víc fouká vítr, mně to nevadí a je mi to příjemný. Kája obléká mikinu, kterou si poctivě nese už z parkoviště, já jsem rád že se osvěžím chladným horským vánkem. Ač se to nezdá dole v údolí je přes 30 stupňů Celsia ale tady je krásně, klidně bych tady vydržel i delší dobu. Tato stezka je výjimečná tím, že na jejím vrcholu se nachází takzvaná kapsle. Je to vlastně takový spletenec lan na který si můžete třeba lehnout a pod vámi se nenachází vůbec nic, jen po desítkách metrů prázdna tvrdá zem. Toto jsme nezkoušeli, né že by jsme se báli, přeci jen unese dvě a půl tuny ale nechali jsme tuto atrakci kolegům turistům. 

Vymýšlíme kudy se vydáme dolů, padali návrhy jako po sjezdovce ale to by jsme asi nezvládli bez odřených zadků, já jsem rád že neumím na lyžích, protože takové kopce to bych se asi celej polámal :) . Nuže našli jsme a vydáváme se podél downhillové trati, kde nás míjejí místní sjezdaři, to by taky nebyl špatný zážitek si to vyzkoušet pomyslel jsem si. Trošku mi tady mrzí že jsem nešel s batohem a mám jen jeden širokoúhlý objektiv, byli by tu bezva akční fotky. Cesta dolů utíká snadno, jen ti lidé kteří se teď dostávají na horu, těch je mi trošku líto, s každým metrem co jsme níž je znát větší a větší teplo. Blíží se dvanáctá hodina a je čas na oběd. Zavítáme do místní restaurace Terezka, kde si snadno vybereme něco k jídlu, jelikož oba máme hlad a žízeň jak vlci toulající se prérií. 

Tím bych mohl říct že náš dobrodružný výlet skončil a ano je to tak, jedeme domů ale jedna věc mi teď nedá spát a tím je Králický Sněžník, pod jeho vrcholem socha slůněte a pramen řeky Moravy. Jsem si jistý že se sem ještě vydáme a určitě nebudu sám, příští návštěvu mám jasno, chci si dát tůru na Králický Sněžník, kde nebude ani noha protože sem nevede žádná lanovka ani nic podobného, chtěl bych tam být na východ slunce a ideálně v zimě. Tuto horu by jsme měli jen sami pro sebe, no řekněte, není fajn si v zimě dát deset kilometrů za tmy a odměnou vám bude nádherný výhled na vycházející slunce ? Káji počítám s tebou, bude to dobrodružství jako nedávno akce zimní Sněžka za velmi větrného počasí v devíti stupních pod nulou. 

Tato výprava byla příjemným zážitkem, vážím si Káji a má můj velikánský obdiv. Protože i přes ten strach to zvládla na výbornou. Vím že se to nedá naučit, nemít z něčeho strach ale i přesto se do této výzvy vrhla s vervou. Je to vyjímečný a můj nejbližší človíček. Tady je důkaz, že pokud někoho milujete a záleží vám na něm jste pro něj odhodláni udělat cokoliv. Rád jsem ti byl oporou a vždycky budu, těším se na naše další společná dobrodružství, klidně i ve třech, která budou plná radosti, štěstí a smíchu.